Pro přečtení celého článku klepněte levým tlačítkem myši na jeho nadpis...

11/2008 Přechod na digitální ovládání lokomotiv ...

Proč digitalizovat řízení hnacích vozidel?
Zatímco stanice řídíme v podstatě klasickým a mezi modeláři víceméně zažitým způsobem (přepínače, přestavníky,relé, tranzistory...), tak řízení lokomotiv chceme mít plně digitální. Vychází to nejen z možností současného stavu techniky, ale je to velmi žádoucí v dětském kroužku, kde každá lokomotiva bude mít svého strojvedoucího. V neposlední řadě je to i normou řízení v klubech jako je evropský klub FREMO, či český klub modulové železnice Zababov, tj. v klubech, jejichž akcí se chceme také s našimi členy KŽM účastnit.
Od klasického transformátoru a spousty přepínačů napájení kolejových úseků na ovládacím pultu se přechází na systém individuálního řízení každé lokomotivy nezávislým ovladačem, a tedy i strojvedoucím, což umožňuje zapojit při provozu všechny modeláře. To je pro většinu dětí nový způsob ovládání a přináší do provozu modelové železnice zcela novou dimenzi jízdy strojvedoucích podle návěstidel i důraz na bezchybnou práci obsluhy ve stanicích (tj. výpravčích) a na dobrou organizaci provozu. Tímto způsobem řízení se také mnohem více blížíme způsobu organizace dopravy na skutečné železnici.

A jdeme na to!
Po skončení KŽM ve středu 5.11.2008 ve 20:30 vypukla dlouhá noc... Musíme přeletovat provizorně konektory na napájení ovládacího pultu, zrušit ovládání pomocí klasických „transformátorů“ a zapojit nově přívod z digitální centrály. Všechny lokomotivy a motorové vozy v KŽM se musejí rozebrat, nainstalovat do nich digitální dekodéry a znovu smontovat. Používáme dekodéry firmy Zimo, protože jsou mezi dekodéry něco jako Mercedesy mezi auty a přitom je máme za slušnou cenu.
U některých vozidel nejde ani tak o zázrak elektroniky, jako spíše o zázrak mechaniky, že se podaří nacpat robustní dekodér do malého prostoru v lokomotivě. Uff, podařilo se... Bohužel však s výjimkou motorových vozů, kde to budeme řešit nákupem menšího typu dekodéru a úpravou vnitřku vozu.
Druhým krokem je zprovoznění digitální centrály, což je buď na několik dnů samostudia manuálů, a následně metodu pokus-omyl a nebo pomoci kamarádů z klubu Zababov. S pomocí specialisty Zděňka Valtera z klubu Zababov centrála za chvíli již „žije“ a dokonce i „vidí“ lokomotivy a může se programovat. Zatím stačí jen přidělit adresy. Podrobné nastavení parametrů jednotlivých lokomotiv (tzv. CV) přijde na řadu někdy jindy, a to si už uděláme v klidu sami, až to nastudujeme. Na druhé sběrnici připojujeme moje lokomotivní ovladače (které jsem zapůjčil do provozu) a vše se celkem daří. Chvilku po půlnoci jsme hotovi a připravení na další provoz už v digitálu.

V souvislosti s přechodem na digitální řízení bude sice nutno provést ještě řadu dalších prací, ale první krok digitalizace se úspěšně podařil bez počátečního tápání a omylů. V nejbližší době nás čeká důkladnější úprava výhybek, ovládacích pultů stanic, napájecích zdrojů i kabeláže sběrnic nového digitálního systému. Ale to už zvládneme za pochodu. A tak máme na několik nejbližších víkendů o program postaráno.

Zatracené výhybky...
Samozřejmě se po digitalizaci musely projevit i další nectnosti starého provizorního kolejiště. Výhybky nemají při průjezdu lokomotiv dostatečný kontakt. Jedná se o dnes již poněkud zastaralé výhybky fy Pilz. To samozřejmě způsobuje nespolehlivou jízdu a vadí ještě více při digitálním provozu. Digitální lokomotivy se zvukem by zde neprojely asi vůbec, protože po ztrátě napětí restartují (např. i včetně startu zvuku motorů), což trvá pár sekund, kdy stojí a startují.
Takže je rozhodnuto o „jednoduché“ rekonstrukci, tzv. „polarizaci“ srdcovek na starém kolejišti, do kterého jsme už nechtěli vkládat moc práce. Ale pro dobrý průjezd lokomotiv přes výhybky je to nutné. Prostě ten kousek kolejí, kde se na výhybce křižují dvě kolejnice (tzv. srdcovka) se musí odizolovat od ostatních částí výhybky a napájet správnou polaritou přes přepínací kontakt přestavníku podle aktuální polohy jazyků výhybky. Protože na starém kolejišti jsou jako přestavníky použita robustní průmyslová relé RP700, je naštěstí k dispozici dostatek přepínacích kontaktů. Jeden na napájení srdcovek a druhý pro účely řízení návěstidel.
Dobře se to řekne, ale hůře udělá. Výhybky je totiž také potřeba pečlivě vyrovnat a veškeré nerovnosti (hrbolatost při přejezdu z kolejnic na odlitek srdcovky) odstranit. Potom opatrně navrtat srdcovky, vyřezat závit pro šroub M 2,5. Dále se musí srdcovky vyjmout, převrtat otvory v podloží, vložit a ustavit šroub s naletovaným pájecím očkem, připojit vodiče, propojit na relé, někde se nevyhneme pájení nových přívodů z boku na kolejnice.
Je to piplačka, ale přináší kýžený efekt. První dvě takto upravené výhybky lze projíždět i velice malou rychlostí, vysloveně krokem bez zastavení lokomotivy. Hurá! To je ovšem jiná káva! No a teď ještě dodělat zbývajících 10 výhybek ...
Nové výhybky na nově plánované klubové kolejiště se budou muset také takto upravit, ale jsou naštěstí už z výroby mechanicky přesnější a podstatně kvalitnější, takže odpadnou ty mechanické úpravy. I tak ale bude jejich montáž časově náročná práce.

Zapsáno dodatečně po založení našich webových stránek.
A.T. 10/2009