Pro přečtení celého článku klepněte levým tlačítkem myši na jeho nadpis...

Provozní ošetření lokomotiv v depu

Článek se teprve vytváří...

V tomto článku si povíme o ošetření lokomotiv v depu a trochu také o zařízení lokomotivního depa.

Nejprve si povíme o ošetření parních lokomotiv. Ty byly na běžnou údržbu mnohem náročnější, než současné trakce (motorová a elektrická). Hned po příjezdu do depa prováděla ještě odstupující lokomotivní četa následující úkony:
- vyčištění popelníku a dýmnice od popelu a sazí na popelové jámě
- očištění (omytí a otření) lokomotivy
- doplnění uhlí a vody do tendru
- doplnění písečníků
- ohlášení všech závad zjištěných během jízdy

Potom se již po předání lokomotivy do depa na lokomotivě opravily případné nahlášené závady a potom se již hotová lokomotiva připravená pro další jízdu odstavila do stání ve výtopně (v rotundě), kde se udržoval v lokomotivě oheň. Nastupující četa si před odjezdem vyfasovala v olejně maziva na promazání lokomotivy a na prohlížecí jámě mohla zkontrolovat stav lokomotivy.

Všem výše popsaným ošetřením muselo být přizpůsobeno lokomotivní depo tak, aby se zbytečně nejezdilo v depu sem a tam. Obvykle lokomotiva přijela na popelovou jámu, kde se vyčistil popelník a dýmnice, pak po té samé koleji popojela jen o kousek dál, kde dobrala uhlí a současně u vodního jeřábu i vodu. Tím uvolnila místo další lokomotivě, která přijela na ošetření. Pak jela lokomotiva po téže koleji pro písek a potom na točnu, kde se otočila do požadovaného směru a mohla jet ihned znovu na vlak, nebo do stání v rotundě.
V některých depech bylo pořadí ošetření lokomotiv trochu jiné, podle uspořádání kolejiště depa, například písek se bral jako první nebo jinde jako poslední apod. V každém případě kolejiště depa muselo umožňovat co nejjednodušší pohyb lokomotiv, aby se v depu zbytečně nejezdilo sem a tam a netvořily se fronty lokomotiv. Podle počtu denně ošetřených lokomotiv bylo kolejiště depa různě rozsáhlé. Často se koleje s popelovými jámami zdvojovaly nebo i ztrojovaly, zauhlování bylo vybaveno různým stupněm mechanizace, a pod.

Ve větších depech byly navíc opravárenské haly, kde se dělaly vyšší stupně oprav. Opravy byly většinou plánovány předem, například vyvázání lokomotivy, prohlídky kotle, apod. To totiž vždycky znamenalo rozebrání podstatné části lokomotivy. Při běžném ošetření se tedy dělaly jen drobné opravy neplánované. A potom také týdenní vymývání kotle, jednou za několik dní. Potom, co se začaly do vody přidávat změkčovací prostředky, se vymývání provádělo až jednou za 10 dní.

Po zavedení moderních druhů trakce (motorové a elektrické) se již nemuselo dělat tolik druhů ošetření jako u parních lokomotiv (jako bylo dobírání vody a uhlí a čištění lokomotivy od popela a sazí). Naopak přibylo jiné ošetření, zejména zbrojení naftou a péče o dieselové motory, ale celkově toho už nebylo tolik jako u parních lokomotiv.

Tomu odpovídaly postupné zásahy do kolejiště depa, které nejprve muselo obsloužit jak parní tak motorové (nebo elektrické) lokomotivy, po zrušení parní trakce už jen bez parních lokomotiv. Zřizovaly se stanice pro zbrojení naftou, které z požárních důvodů nesměly být blízko popelový jam ani blízko uhelných skládek. Po zrušení parních lokomotiv se postupně rušily uhelné skládky a celé zauhlování, vodní jeřáby a vodárny...

AT - 28.4.2016