Pro přečtení celého článku klepněte levým tlačítkem myši na jeho nadpis...

555.3 - Mazutka

. Po důkladnějším zpracování tohoto tématu bude článek doplněn.

O řadě 555.0 jsem již psal ve zvláštním článku,(viz 555.0 - Němka). A právě z této řady vznikla přestavbou staronová řada 555.3 - Mazutka, lokomotiva s vytápěním mazutem. Byla to poslední velká rekonstrukce realizovaná u ČSD. K této akci vedla tehdejší láce tekutého paliva a také zkušenosti s provozem mazutových lokomotiv na západní Ukrajině a Litvě. První mazutová lokomotiva byla u nás přestavěna v roce 1963 v lokomotivním depu Bratislava-východ za pomoci odborníků z n.p. Slovnaft. Do konce roku 1963 pak následovalo dalších 29 strojů. Dále se rekonstrukce prováděly v PLD Most a v dílnách Nymburk. Potom se rekonstrukce zadaly do sovětského svazu, odkud se zakoupilo 100 lokomotiv řady 52 (naše řada 555.0). Celkem se takto rekonstruovalo 199 lokomotiv, tj. všech 100 lokomotiv zakoupených v sovětském svazu plus našich 99 ze 185 lokomotiv řady 555.0, které u nás byly.

Rekonstrukce topeniště znamenala vyzdívku z šamotových cihel až ke klenutí. Adhezní hmotnost tím stoupla na z 75,3 na 77,6 tun. Výkon se rekonstrukcí zvýšil na 1450 kW (o cca 20% navíc oproti řadě 555.0). Dále se změnil tendr, kam se místo uhláku vložila nádoba na mazut. Tekutost mazutu byla udržována topným hadem. V topeništi byl mazutový hořák ,do kterého byl tekutý mazut vháněn parou.

Vytápění mazutem mělo bezesporu své výhody, vyšší výkon lokomotivy a také trvalý výkon lokomotivy (který neklesal jako u uhelných lokomotiv při přikládání), dále pak to, že z komína nelétaly jiskry jako u uhelných lokomotiv, takže nezapalovaly lesy ani pole. Naopak velkou nevýhodou byla nedokonalá propracovanost systému. Horní stěna topeniště byla více tepelně namáhána a hořáky byly natolik hlučné, že v případě poklesu hladiny vody v kotli a zafungování olovníků, zřejmě nebylo v budce nic slyšet. Navíc v Sovětském Svazu rekonstruované lokomotivy měly jen jeden vodoznak (zatímco lokomotivy u ČSD měly vodoznaky dva.

Postupně u nás došlo ke třem výbuchům kotlů u mazutových lokomotiv (v obvodu lokomotivních dep v Bratislavě, Brno-Maloměřice a Zdice), které byly pro personál vždycky tragické. Škoda zmařených životů. Protože se mezitím naftové produkty výrazně zdražily, nikdo se už systematickým výzkumem a potřebnými úpravami mazutových lokomotiv u nás nezabýval a mazutové lokomotivy odešly místo oprav postupně do šrotu. Do roku 1973 byly vyřazeny z provozu poslední stroje. Jinak ale byly mazutky jednou z kapitol našeho železničního provozu a součástí naší železniční historie.