Pro přečtení celého článku klepněte levým tlačítkem myši na jeho nadpis...

423.0 - Velký bejček

Lokomotiva 423.0 (velký bejček) je typická pro lokálkové trati. Byla konstruována a vyráběna v létech 1921 až 1946 v několika odlišných sériích v celkovém počtu 231 ks. Lokomotiva byla konstruována v době vzniku Československa a československých státních drah (ČSD), které zdědily zastaralý a typově roztříštěný lokomotivní park. Cílem vývoje nové lokomotivní řady bylo typové sjednocení lokomotiv vedlejších a především lokálních drah. Tento cíl byl po mém soudu splněn, protože lokomotivní řada 423.0 se stala v době parní trakce symbolem našich lokálek.

Konstrukce lokomotivy 423.0 vznikala v ČKD (tehdy PČM) za účasti vynikajícího lokomotivního kontruktéra Ing. Vojtěcha Kryšpína, který stál u tehdy se rodící tzv. československé lokomotivní školy a později u vzniku všech významných lokomotivních řad v Československu. Konstrukce řady 423.0 sice vycházela částečně ze zkušeností s řadou 422.0 (malý bejček), a dalších tehdejších lokomotiv rakouského původu, ale byla už jednoznačně konstrukcí československou.
Uspořádání pojezdu je 1 D 1 s Adamsovými běhouny. Prvních deset lokomotiv této řady bylo ještě na mokrou páru, ale už od čísla 423.011 byla lokomotiva konstruována na páru přehřátou, což se při porovnávacích testech projevilo prokazatelnou úsporou vody a uhlí, a větším výkonem. Všechny další stroje této řady byly už na páru přehřátou, prvních deset lokomotiv se pak předělalo také na páru přehřátou při dílenských opravách. Lokomotivy řady 423.0 měly indikovaný výkon 552 kW, pozdější typy až 558 kW. Tato řada se vyráběla až do 2. sv. války. Po válce následovaly ještě dvě modernizované série po 60 kusech, přitom druhá série byla už označena samostatnou řadou 433.0 (skaličák).

Lokomotivy řady 423.0 byly nasazovány na vedlejší a lokální tratě, byly mezi personálem oblíbené pro svoji jednoduchost, spolehlivost, přijatelné výkonové parametry a relativní hospodárnost. Samozřejmě i na provoz těchto lokomotiv dopadlo zavádění motorových vozů, jimž parní lokomotivy nemohly ekonomicky konkurovat. Tento trend byl sice dstartován již po roce 1930, ale plně se začal projevovat teprve až po válce. I přesto se řada 423.0 drží ještě dlouho jak v osobní tak i v nákladní dopravě. Po druhé světové válce se tyto lokomotivy vyskytují na lokálkách ještě i v osobní dopravě, ale později už téměř jen nákladní dopravě na manipulačních vlacích. Řada 423.0 u ČSD definitivně dožívá až po roce 1970, což se týká i naší lokálky na Sázavě, kde ji střídají motorové vozy M131.1, případně M262.0 a lokomotivy T444.0, později T478.1. V době nárůstu nákladní dopravy na naší lokálce při výstavbě želivské přehrady se na těžší vlaky používaly ještě parní lokomotivy řad 524.1, 524.2, případně 534.0. Ale to bylo už jen poměrně krátké období definitivního konce páry na Posázavském Pacifiku.

Čtyřistadvacettrojka se stala postupně legendou a její model ozdobí téměř každé kolejiště. Je symbolem parního provozu i na těch nejzapadlejších nádražích našich lokálek.

Bohužel model této lokomotivy se u nás vyrábí jen v omezeném malosériovém rozsahu (firma Albatros) za cca 18 tis. Kč (cena bez dekodéru). Produkce modelu od renomovaných firem za přijatelnější cenu na našem trhu zřetelně chybí, zřejmě z důvodu, že jde jen o ryze československou záležitost, která by se neprodala na jiném trhu. Přitom ale firma Roco vyrábí model podobné lokomotivy řady 431.0, avšak s poněkud odlišnými rozvory pojezdu (zejména vzdálenosti běhounů). Pokud by někdo chtěl řešit stavbu modelu řady 423.0 přestavbou modelu řady 431.0, musel by tedy sáhnout nejen do rozvorů pojezdu a samozřejmě do nové "kastle", ale bohužel i do kol, protože řada 431.0 nemá paprsková kola jako řada 423.0. Nemluvě ani o odsazení rozvoru čtvrté poháněné nápravy tak typickém pro tuto řadu. To všechno je zřejmě i důvodem, proč tato přestavba není rozšířená.