Trať 01 - Pokládka kolejí (r. 2016)

V březnu 2016 jsem se opět vrátil k pracím na trati Brod - Světlá. Za tímto článkem naleznete fotografie z této etapy výstavby, které osvětlují náš postup. Už v lednu a únoru jsem začal dělat přesné spojení na kovová pouzdra a čepu. Ty jsem postupně vlepil do čel traťových dílů a kontroloval jejich polohu. Pak jsem na tyto díly položil chybějící korek (jen na dvou dílech) a mohlo se začít s pokládkou kolejí.

Tu jsem dělal sám, protože to je pro kluky z KŽM přeci jen práce náročná na přesnost a čas. Ale kluci mi pomohli, naohýbali kolejnice, nařezali pražcové podloží (protože betonové pražce Tillig jsou na kolejnici volné, tak jsou jako živé a lépe se pracuje s částmi dlouhými 8 pražců) a také je navlékli na kolejnice. Vlastní pokládku jsem dělal už sám. Není to tak náročné, ale pokud to má vypadat alespoň trochu dobře, tak to chce dost času a během schůzek KŽM se to nedá dost dobře dělat. Ostatně posuďte sami, co to všechno obnáší, vlepit jeden kus koleje do kolejiště:

Nejprve je potřeba na podklad vyměřit a narýsovat pomocí rovných a obloukových šablon osy kolejí, pak se musí pomocí koleje se dřevěnými pražci (které na kolejnicích drží a nejezdí stále sem a tam) nakreslit budoucí polohu pro betonové pražce, aby byly pěkně srovnané jako jsou na skutečné dráze. Potom následuje vyměření poloh pro díry na elektrické přívody ke kolejnicím (odspodu a musíme se trefit mezi pražce!!) a také pro vruty, ke kterým se kolejnice na koncích modulu připájí. Pak se tyto díry navrtají, vruty zašroubují do správné výšky, obrousí se jejich hlavy miniaturní bruskou (vrtačkou), aby pod kolejnicemi nekoukaly jejich hlavy, označí se na kolejnicích místa pájení a lehce se obrousí, aby na ně chytla pájka. Dále se musí připravit vodiče na elektrické přívody, já používám licnu 1 mm2. Dále se všechny plochy k pájení pocínují i na kolejnicích a připájejí se k nim vodiče. Pak se musí kompletní kolej přilepit na své místo. Předtím se musí udělat zkouška s pomocí šablony vložené do koleje a zkontrolovat geometrii koleje, tj. že osa šablony leží nad osou koleje narýsovanou na podkladu, že dobře pasuje na místo, tj. že přívodní vodiče volně procházejí dírami a že dobře pasují oba konce koleje. Přitom se srovnají věčně jezdící betonové pražce do správné polohy a pak se kolej opatrně vyjme a odloží stranou. Potom se natře podklad koleje (korek), disperzním lepidlem (ani ne málo, ani ne moc) a pak se provlečou přívodní vodiče vyvrtanými dírami a kolej se opatrně do lepidla vloží. Potom se opět urovnají rozházené betonové pražce do správné polohy, do koleje se opět vloží šablona, upřesní se geometrická poloha koleje a kolej se zatíží. A celá tato procedura se dělá pro každý kus koleje znovu a znovu. Proto jsem dělal délky kolejí co nejdelší, jednak aby s tím nebylo tolik práce, ale hlavně také proto, aby bylo elektrické napájení kolejí vespodu kolejiště co nejjednodušší a také co co nejspolehlivější. K této činnosti patří samozřejmě také takové maličkosti jako použití kolejnicových spojek, a tedy i vyřezání zářezů pro ně do betonových pražců, které na ně nemají zářezy, dále pod každým spojem kolejnic dvojčitý pražec, ale ve věrohodných vzdálenostech. Já jsem volil vzdálenost cca 33 cm, tj. třetinu délky kolejnic, což přibližně odpovídá třicetimetrovým kolejnicím ve skutečnosti. Pokud jsem totiž použil celou metrovou délku kolejnice, jsou v uvedených vzdálenostech dvojčité pražce a nad nimi naříznuté kolejnice (kvůli) zvukům projíždějících vlaků a vycházejí přesně tři na metr. Pokud jsem musel volit kratší délky, snažil jsem se, aby byly pokud možno celými násobky zhruba 30 cm.

Dále jsem také bral ohled na tepelnou dilataci kolejnic. I když se teplem roztahuje i dřevo základového rámu, tak ale kovové kolejnice (ostatně tak jako ve skutečnosti) se vždycky roztahují více. Koeficient délkové tepelné roztažnosti je pro použitou slitinu ze které jsou kolejnice vyrobeny cca 2.10-5 (čtěte 2 krát deset na méně pátou). To znamená, že při zahřátí o 50°C se metrová kolejnice prodlouží o 1 mm. Já jsem dělal mezery minimálně 0,6 mm při pracovní teplotě 20 až 25°C. Při transportu dílů kolejiště v uzavřeném autě, se dá totiž důvodně předpokládat, že v létě může jejich teplota dosáhnout až 80°C.

Takže to jsem zhruba vypodobnil jaká "drbačka" je s obyčejnou pokládkou kolejí. Přitom je to práce, která přibývá ještě docela rychle. Dále bude následovat zapojení elektrické části na spodku kolejiště (což ještě udělám sám) a také stavba krajiny kolem trati, se kterou pomohou kluci z KŽM. Je to jen úzký proužek krajiny, ale zárubní zdivo, případně skály, zatravnění a zaštěrkování představují pro naše kluky několik měsíců práce.