+++Provozní ošetření lokomotiv v depu

V tomto článku si povíme o ošetření lokomotiv v depu, ale také o zařízení lokomotivního depa nutném k ošetřování lokomotiv.

Naše vyprávění začneme u ošetření parních lokomotiv. Ty byly na běžnou údržbu mnohem náročnější, než současné trakce (motorová a elektrická). Hned po příjezdu do depa prováděla ještě odstupující lokomotivní četa následující úkony:
- vyčištění popelníku a dýmnice od popelu a sazí na popelové jámě
- očištění lokomotivy
- doplnění uhlí a vody do tendru
- doplnění písečníků
- ohlášení všech závad zjištěných během jízdy

Potom se již po předání lokomotivy do depa na lokomotivě opravily případné nahlášené závady a potom se již hotová lokomotiva připravená pro další jízdu odstavila do stání ve výtopně (v rotundě), kde se udržoval v lokomotivě oheň. Pochopitelně se nesmělo zapomenout na odstranění závad nahlášených předcházející lokomotivní četou. Samozřejmě se muselo přihlédnout k závažnosti nahlášených závad. Někdy se kvůli nim musela lokomotiva odstavit a podrobit mimořádné závažnější neplánované opravě. Pokud neplánovaná oprava vyžadovala delší čas, musela se použít náhradní lokomotiva, pokud ji depo mělo. Ve výjimečných případech se musela vyžádat pomoc jiného depa. Nastupující četa si přebrala ošetřenou (případně náhradní) lokomotivu, dále si před odjezdem vyfasovala v olejně maziva na promazání lokomotivy a na prohlížecí jámě mohla ještě zkontrolovat stav lokomotivy.

Všem výše popsaným ošetřením muselo být přizpůsobeno lokomotivní depo a jeho kolejiště tak, aby se zbytečně nejezdilo v depu sem a tam. Obvykle lokomotiva přijela na popelovou jámu, kde se vyčistil popelník a dýmnice, pak po té samé koleji popojela jen o kousek dál, kde dobrala uhlí a současně u vodního jeřábu i vodu. Tím uvolnila místo další lokomotivě, která přijela na ošetření. Pak jela lokomotiva po téže koleji pro písek a potom na točnu, kde se otočila do požadovaného směru a mohla jet ihned znovu na vlak, nebo do stání v rotundě.
V některých depech bylo pořadí ošetření lokomotiv trochu jiné, podle uspořádání kolejiště depa, například písek se bral jako první, jinde jako poslední apod. V každém případě kolejiště depa muselo umožňovat co nejjednodušší pohyb lokomotiv, aby se v depu zbytečně nejezdilo sem a tam a netvořily se fronty lokomotiv. Podle počtu denně ošetřených lokomotiv bylo kolejiště depa různě rozsáhlé. Ve větších depech se často koleje s popelovými jámami zdvojovaly nebo i ztrojovaly, zauhlování bylo vybaveno různým stupněm mechanizace, a pod.

Ve větších depech byly navíc opravárenské haly, kde se dělaly vyšší stupně oprav. Opravy byly většinou plánovány předem, například vyvázání lokomotivy, prohlídky kotle, apod. To totiž vždycky znamenalo rozebrání podstatné části lokomotivy. Při běžném ošetření se tedy dělaly jen drobné opravy neplánované. A potom také týdenní vymývání kotle, jednou za několik dní. Potom, co se začaly do vody přidávat změkčovací prostředky, se vymývání provádělo až jednou za 10 dní.

Po zavedení moderních druhů trakce (motorové a elektrické) se již nemuselo dělat tak rozsáhlé ošetření jako u parních lokomotiv (jako bylo dobírání vody a uhlí a čištění lokomotivy od popela a sazí). Naopak přibylo jiné ošetření, zejména zbrojení naftou a péče o dieselové motory, ale celkově toho už nebylo tolik jako u parních lokomotiv.

Tomu odpovídaly postupné zásahy do kolejiště depa, které nejprve muselo obsloužit jak parní tak motorové (nebo elektrické) lokomotivy, po zrušení parní trakce už jen bez parních lokomotiv. Zřizovaly se stanice pro zbrojení naftou, které z požárních důvodů nesměly být blízko popelový jam ani blízko uhelných skládek. Po zrušení parních lokomotiv se postupně rušily uhelné skládky a celé zauhlování, vodní jeřáby a vodárny...

Dnešní moderní lokomotivní depa jsou sice často na kolejištích původních historických dep, ale ta jsou již většinou značně upravená. Z původních kolejišť dep se ještě někde zachovávají točny a rotundy, které byly pro provoz parních lokomotiv nezbytné (např. depo Praha Vršovice), řada dep proto po skončení parní trakce naopak o točny přišla. Tam, kde ale byly točny a rotundy použitelné pro nové lokomotivy, se provozují dodnes.
Jiná depa zcela zanikla (např. depo Všetaty), protože zanikla potřeba v tom místě ošetřovat lokomotivy. Je tomu především proto, že moderní trakce nepotřebují tak časté ošetření jako lokomotivy parní. Také zestátněním všech kolejí zanikla potřeba zbrojit lokomotivy své železniční společnosti odděleně od ostatních. S rušením dep se ale nepospíchalo, takže vydržela v provozu hodně dlouho, např. depo Všetaty. Některá zaniklá depa se stala stanovištěm traťových distancí (např. depo Bečov nad Teplou). Jiná lokomotivní depa se stala pro provoz železnice také nepotřebnými, ale dnes slouží jako depa historických vozidel (depo Chomutov, depo Lužná).

AT - 28.4.2016, poslední revize 26.12.2024