Pokládka kolejí na připravený podklad

Na článku se zatím pracuje...

V tomto článku popisujeme pokládku kolejí, ale před tím i způsob zhotovení a vyrovnání kolejové nebo staniční pláně před pokládkou kolejí.

Kolejivo je dobré pokládat na dobře vyrovnaný povrch bez jekýchkoliv nerozností a bez zlomů sklonu koleje. Předejdeme tím mnoha pozdějším potížím se sjízdností i s rozpojováním vozidel a dalším problémům.

U spojení dvou nových dílů kolejiště zajišťujeme výškovou i směrovou přesnost spojení až při stavbě tratí a pokládce kolejí. Před pokládkou kolejí musím udělat železniční spodek (podklad kolejí), tj. polystyren jako násep nebo krajinu, který lze srovnat broušením. Polystyren řežu elektricky odporovým drátem a v případě potřeby dobrušuji brusným papírem (plátnem). Na polystyren lepím tvrdý podklad pod koleje (sololit nebo překližku), a to kvůli potřebné tvarové stálosti. Teprve na něj lepím pružný podklad (korek 4 mm tlustý). Korek prý trochu tlumí hluk od provozu vozidel. Mě vyhovuje na korku to, že se dá poměrně snadno přebrousit a tím doladit drobné nerovnosti v destinách milimetrů (i větší). Traťová pláň musí sledovat budoucí geometri koleje a to jak směrově, tak i výškově. Drobné odchylky směru (v jednotkách milimetrů) se dají při pokládce kolejí většinou ještě nějak zachránit. Zato výškové nepřesnosti, zejména zlomy sklonu a zvlnění traťové pláně nesmíme vůbec dopustit. Hrozí rozpojování vozidel, případně potíže při průjezdu zejména parních lokomotiv. Čím je traťová pláň rovnější (a hladší ) tím větší máte jistotu, že výše popsané potíže nenastanou.

Teprve na důkladně vyrovnaný povrch, bez nerovností a zlomů sklonu lze pokládat koleje. Nepoužíváme zásadně běžně prodávané koleje, ze kterých se obvykle sestavují domácí kolejiště. Používáme nejdelší dosupné kolejnice, tedy kolejové pruty metrové délky a pražcové podloží, do kterého se kolejové pruty zasouvají. Je to proto, že ke každé jednotlivé kolejnici je kvůli dlouhodobé spolehlivosti nutné vést samostatný přívod proudu. Kolejnicové spojky po čase přestávají vést spolehlivě proud, například po zaštěrkování, kdy do nich zateče lepidlo, atd. Kdybychm měli vést přívody ke každé koleji dlouhé třeba jen 50 nebo 100 mm, tak bychom se z toho museli zbláznit.

Proto kolejové pruty metrové délky pokud možno nezkracujeme, pouze zapilujeme konce, aby šly dobře zasouvat do pražcového podloží, případně zakrátíme delší vnitřní kolejnice v oblouku. Někde musíme musíme kolejnice z různých důvodů zkrátit (konec traťového dílu, návaznost na jiné koleje a výhybky ve stanici, atd. Zbytky kolejnic třídíme podle délky ukládáme a použijeme je tam, kde budou délkově vhodné. Snaha je mít co nejmenší odpad (kvůli ceně prutů), ale také se snažíme používat co nejdelší kolejnice kvůli nutnosti pájení přívodů na každou část kolejnice. Ani malé zbytky kolejnic nevyhazujeme a schováváme je na nerůznější použití. Můžeme z nich zhotovit sloupky zábradlí, kolejové zarážky na slepých kolejích, náklady na modelové vozy, skládky kolejnic ve stanicích, atd.

V oblouku je potřeba kolejnice ohnout. Kolejnice si ohneme na potřebný poloměr buď mezi prsty (přes hadřík) nebo menší poloměry oblouků v ohýbačce. Děláme to tak dlouho, až trefíme správný poloměr oblouku. To zjistíme snadno tak, že kolejnici položíme přímo do kolejiště na její budoucí místo, kde máme narýsovaný oblouk. Určitě neohýbáme rovnou kolej i s pražci. Na spojích by vznikaly nepěkné zlomy směru. Do pražcových podloží navlékáme připravené kolejnice sami. Obloukovou pražcovou podlož vyrobíme z přímé snadno tak, že nakrájíme nožem spoje mezi pražci na vnější streaně oblouku. Na naše poloměry větší než metr stejně obloukové podlože neexistují. S flexi kolejemi (tedy s pražcovým flexi podložím) jsou většinou jen samé potíže. Pražce totiž nelze úplně dobře srovnat, protože jsou na kolejnicích volné a při lepení se posouvají, kam chtějí. Betonové pražce dělá Tillig právě v podobě flexi a musím říci, že se s nimi dělá podstatně hůře než se dřevěnými. S přípravou kolejiva pro pokládku rádi pomohou po zaškolení kluci v kroužcích.

Při pokládce je nutné dodržet geometrii koleje. Není nutno se úplně přesně na milimetr držet vždycky kolejového plánu (pokud to není ve stanici), zato ale je nezbytné, aby byla kolej položena perfektně rovně a hladce bez jakýchkoliv směrových nebo výškových zlomů a samozřejmě také, aby oblouky přecházely plynule z přímých částí. Pro pokládku kolejí proto používám šablony přímé i obloukové s různými poloměry (od 850 mm až do 5000 mm). Při těchto pracích je třeba měřit co nejpřesněji. Velké oblouky nad 1500 mm již nelze dělat dost dobře ani tyčovým kružítkem, ale většinou můžu podle obloukové šablony narýsovat dvěma přímkám část tečné kružnice. Tam kde to nejde, používám tabulky kružnic pro několik bodů oblouku a mezi nimi používám obloukové šablony příslušného poloměru. Tabulky jednotlivých kruhových oblouků libovolného poloměru si můžete sami snadno vyrobit v excelu za použití vzorců.
Celý tento postup prací není až tolik obtížný, ale musí se od začátku stavby podkladu až do pokládky kolejí hlídat budoucí geometrie koleje, takže je časově náročný. Proto tyto práce dělám většinou sám, případně s nejstaršímy kluky, kteří již vědí co a jak.

Na koncích traťových a staničních dílů kolejiště, kde koleje musí přesně navazovat na sousední díly, pájím kolejnice na předem upravené vruty zašroubované do okraje příslušného dílu kolejiště.

Lepení kolejí na korkové podloží
Výše jsme popsali podrobně přípravu kolejí před jejich připevnění k podkladu. My koleje lepíme disperzním lepidlem (Duvilax BD20 nebo Disprcol). Je to vyzkoušená technologie a funguje na korkové podloží (což používáme) i přímo na dřevo (což jsme vyzkoušeli, ale nepoužíváme). Pražcové podloží (Tillig) není nutné odspodu přebrousit. Prostě jen natřeme lepidlem korkový pás pod kolejemi, kolej s připraveným tvarem, délkou a včetně elektrických přívodů položíme na podklad a přilepíme. Zní to jednoduše ale není to tak snadné. Před tím totiž musíme kolej položit nasucho (bez lepidla) na místo, pokud nedrží dobře tvar zajistíme ji hřebíčky skrz pražce. Díry na hřebíčky doporučuji předvrtat, aby pak šly snadno vytáhnout. Hřebíčky nejsou většinou nutné u přímých kolejí, u kolejí v oblouku s většími poloměry většinou také ne, ale u výhybek ano. O vyměřování geometrie výhybek a jejich pokládání jsem napsal před časem samostatný článek.
Když tedy máme kolej vyměřenou a položenou na místo, vyměříme si otvor mezi pražci, kde odspodu připájíme přívod proudu. Můžeme také pájet z vekovní strany koleje, ale to není moc pěkné, protože je to dost vidět. Před pájením si vyznačíme místo v traťové (nebo staniční) pláni, kam vyvrtáme díru (3 až 5 mm), kudy povedeme přívod. Pak připájíme přívody a vyzkoušíme dát kolej opět na místo zda připájené přívody nepohnuly polohou koleje. Pokud ano, buď je připájíme znovu na správné místo, nebo zvětšíme díru v podkladu. Když máme kolej konečně připasovanou na místi o s přívody, obtáhneme si obrys pražců na podloží, abychom nepatlali lepidlo zbytečně do šířky. No a pak již můžemkolej vyndat, nařít místo pod kolejí lepidlem a konečně můžeme lepit. Doporučuji používat šablony pro oblouky (buď kovové nebo plastové), které se vloží mezi kolejnice a pak můžeme kolej i se šablonou zatížit závažími. Šablony dnes vyřežou laserem na míru v některém obchodě s plasty nebo jinde. Je potřeba dodržet rozchod koleje, aby šablona nebyla příliš volná, nebo aby šla do koleje vůbec položit.

Již během pokládky kolejí pájím na kolejnice odspodu elektrické přívody (z měděného lanka o průřezu 1 mm2) viz výše. Po pokládce následuje jejich elektrické zapojení, které je potřeba dělat s ohledem na budoucí kolejové obvody. V digitálu je sice možné spojit všechny koleje do jednoho obvodu, ale z různých důvodů to není vhodné, zejména ne u tak rozměrného kolejiště, jaké provozujeme. Hlavním důvodem je vhodné rozjištění napájení a také indikace obsazení kolejových úseků, zejména ve větších stanicích nebo na tratích s autoblokem. Takže mít celé kolejiště připojené na jeden zdroj signálu DCC (na jednu ústředu nebo na jeden booster) je vhodné jen u nejmenších kolejišť.