***Označování lokomotiv a motorových vozů ČSD a ČD - 1923 až dosud

Tento článek popíše postupně všechny tři systémy označování trakčních vozidel používané po vzniku Československých státních drah v roce 1918, i po rozdělení Československa a po vzniku Českých drah v roce 1993 až dosud.

Jedná se o následující tři systémy označování trakčních vozidel (tedy lokomotiv a motorových vozů a jednotek):
- systém označování dle Ing. Kryšpína (který fungoval v létech 1925 až 1988)
- sedmimístný číselný systém označování - platný od roku 1988 až dosud (jako národní značení)
- mezinárodní dvanáctimístný číselný systém - platný od roku 2010

Chcete číst dál?

Kryšpínův systém (od r.1923 do r. 1988)
Po první světové válce měly nově vzniklé Československé dráhy problém s roztříštěným lokomotivním parkem mnoha různých výrobců i železničních společností. Na našich tratích jezdily během války zavlečené lokomotivy rakouské, německé a další, samozřejmě s označením původních majitelů. Kromě toho začínaly české lokomotivky vyrábět nové lokomotivy české konstrukce. Proto po vzniku ČSD vyhlásilo tehdejší Ministerstvo železnic soutěž o nový jednotný označovací systém pro lokomotivy. Návrhů bylo několik a k novému systému se postupně dospělo až v roce 1922. Tento systém inicioval Ing. Kryšpín svým dopisem ministerstvu v roce 1920. Ing. Vojtěch Kryšpín byl českým konstruktérem lokomotiv a po I. sv. válce byl již ředitelem v lokomotivním oddělení pražské ČKD (tehdy ještě První Českomoravské strojírně). Málo se dnes ví, že Kryšpínův systém pak ještě upravil konstruktér pan František Váňa, kterého tím Kryšpín pověřil. Pak po formální úpravě na ministerstvu byl systém koncem roku 1922 oficiálně zveřejněn a od roku 1923 zaveden.
Systém byl následující: každá lokomotiva (tehdy parní) se označí skupinou číslic, kde:
- první číslice udává přímo počet spřažených (poháněných) náprav
- druhá číslice zvětšená o tři udává nejvyšší dovolenou rychlost v desítkách km/h
- třetí číslice zvětšená o deset udává přibližnou hmotnost v tunách na jednu spřaženou nápravu
- čtvrtá označovala tzv. konstrukční skupinu (lokomotiv se shodným předchozím trojčíslím
- první čtyři číslice tedy udávaly lokomotivní řadu
- pátá až sedmá číslice udávaly jedinečné pořadové číslo lokomotivy dané řady

Dlužno podotknout, že uvedené označování bylo zavedeno pro parní lokomotivy (protože jiné se v té době u nás nevyráběly). Tento systém se rychle vžil a jeho výhodou bylo, že jen z označení lokomotivy se dalo dobře vyčíst, kolik má poháněných náprav, jakou má hmotnost připadající na jednu hnanou nápravu, a tedy i celkovou adhezní hmotnost (a přechodnost) a nepřímo i trakční schopnosti a tím také hmotnost vlaku, který je lokomotiva schopna za daných podmínek (zejména stoupání) uvézt.

Když pak začaly jezdit lokomotivy jiných trakcí (motorové a elektrické) a motorové vozy, stačilo jen před číslo lokomotivy (hnacího vozidla) doplnit patřičné písmeno a zavedený přehledný systém označování mohl být zachován. Bez úvodního písmena zůstaly lokomotivy parní, písmeno M znamenalo motorový vůz, písmeno T znamenalo motorovou lokomotivu, písmeno E elektrickou, atd. Už tedy nešlo jen o označování lokomotiv, ale všech trakčních vozidel (tedy lokomotiv a motorových a elektrických vozů). Kryšpínův systém přežil až do zavedení nového systému označování v roce 1988, přežil tedy celých 65 let. Podrobně je celý Kryšpínův systém dobře znázorněn a vysvětlen (včetně použitých označovacích písmen) v přehledu označování trakčních vozidel v přiloženém souboru na konci tohoto článku.

.
Číselný označovací systém trakčních vozidel (platný od roku 1988)
V osmdesátých létech bylo již jasné, že Kryšpínův systém přestává postupně vyhovovat. Tím, jak se postupně zesilovala únosnost tratí a zvyšovaly rychlosti trakčních vozidel, docházelo k tomu, že postupně přibývalo lokomotivních řad, které měly hmotnosti a rychlosti větší než stávající označování dokázalo rozlišit. V označování se to projevovalo tím, že přibývalo řad s označením 499.xxx, 699.xxx apod. V té době to ještě ani zdaleka nebylo kritické natolik, aby se musel dobře zavedený systém zrušit, ale doléhal na nás také tlak, aby bylo možné lokomotivy evidovat na počítačích a také v mezinárodním kontextu podle pravidel UIC. ČSD proto přistoupily na mezinárodní evropský označovací systém, který se u nás (s určitými úpravami) používá dodnes. Nevýhodou tohoto nového systému je to, že se z čísla lokomotivní řady nedá přímo bez dalších znalostí odvodit přechodnost ani její trakční schopnosti, jak to umožňoval systém Kryšpínův.

Rozeberme číselné označování trakčních vozidel platné od roku 1988 na jednoduchém příkladu:
751.228-8 (dříve T478.1228) - motorová lokomotiva (zamračená)

první tři číslice, v tomto případě 751, znamenají označení konstrukční řady trakčního vozidla,
přitom první číslice tohoto označení znamená druh trakce podle následující tabulky:

Přehled konstrukčních řad v novém systému. První číslice konstrukční řady znamená:
- 1 - lokomotiva elektrická stejnosměrná (3kV)
- 2 - lokomotiva elektrická střídavá (25kV / 50 Hz)
- 3 - lokomotiva elektrická dvou- nebo vícesystémová
- 4 - elektrický motorový vůz stejnosměrný (3kV)
- 5 - elektrický motorový vůz střídavý (25kV / 50 Hz)
- 6 - elektrický motorový vůz dvou- nebo vícesystémový
- 7 - motorová lokomotiva
- 8 - motorový vůz

čtvrtá až šestá číslice - inventární číslo trakčního vozidla

sedmá číslice - kontrolní číslice pro automatické počítačové zpracování dat

Příklady označování trakčních vozidel po roce 1988
Dále uvedeme několik ilustračních příkladů označování lokomotiv a motorových vozů po roce 1988 (za novým označením je v závorce uvedeno ještě označení podle Kryšpína, pokud v té době vozidlo existovalo):
141.023-2 - elektrická lokomotiva stejnosměrná 3kV (E499.1023 - bobina)
230.081-2 - elektrická lokomotiva střídavá 25kV (S489.081 - laminátka)
363.067-0 - elektrická lokomotiva dvousystémová 3kV/25kV (ES499.1067 - peršing)
471.005-9 - elektrická motorová jednotka stejnosměrná 3kV (ešus)
560 025-9 - elektrická motorová jednotka střídavá 25kV, (SM488.025 - pantograf)
640 008-8 - elektrická motorová jednotka dvousystémová, (tzv. regiopanter)
742 070-6 - motorová (diesel-elektrická) lokomotiva, (T466.2 - kocour nebo dvojka)
854 009-8 - motorový vůz (remotorizovaný), tzv. Caterpilar (podle nového motoru)

Označování hnacích vozidel po roce 2010
Na základě dřívějšího stanoveného označovacího systému UIC vydala Evropská unie v roce 2006 rozhodnutí, které vstoupilo v platnost v roce 2010, které bylo novelizováno v roce 2012 Podle tohoto předpisu (TSI 2012) je evropské číslo vozidla (EVN) dvanáctimístné.
- 1. a 2. číslice – označuje typ vozidla:
- 90 - jiné hnací vozidlo (historické)
- 91 - elektrická lokomotiva
- 92 - dieselová lokomotiva
- 93 - vysokorychlostní elektrická jednotka
- 94 - elektrická jednotka (kromě vysokorychlostních)
- 95 - dieselová jednotka
- 96 - specializovaný přívěsný vůz
- 97 - posunovací elektrická lokomotiva (91 s ohledem na kontrolní číslici)
- 98 - posunovací dieselová lokomotiva
- 99 - údržbové vozidlo
Další detaily viz Wikipedie Značení lokomotiv

- 3. a 4. číslice – kód země
- 54 - ČD (dříve ČSD)
- 56 - ŽSR - Železnice slovenské republiky
- 10 - VR - Valtionrautatiet - Finské dráhy
- 20 - RZD - Rossijskije železnyje dorogi - Ruské železnice (dříve Sovětské železnice)
- 21 - BČ - Belaruskaja čyhunka - Běloruské dráhy
- 22 - UZ - Ukrajinski Zaliznici - Ukrajinské železnice
- 24 - LG - Lietuvos geležinkeliai - Litevské železnice
- 25 - LDZ - Latvijas dzelzceļš - Lotyšské železnice
- 26 - EVR Eesti Raudtee - Estonské železnice
- 41 - HSH Hekurudha Shqiptare- Albánské železnice
- 44 - ŽFBH - Željeznice Federacije Bosne i Hercegovine - Federální železnice Bosny a Hercegoviny
- 50 - Deutsche Reichsbahn - Německé říšské dráhy (po sjednocení Německa součástí DB)
- 51 - PKP - Polskie Koleje Paňstvove - Polské státní dráhy
- 52 - BDŽ - Blgarski državni železnici - Bulharské státní železnice
- 53 - CFR - Căile Ferate Române - Rumunské železnice
- 55 - MÁV - Magyar Államvasutak - Maďarské železnice
- 71 - RENFE - Red Nacional de los Ferrocarriles Españoles - Španělské železnice
- 72 - ŽS - Železnice Srbije - Srbské železnice
- 73 - OSE - Organismós Siderodrómon Elládas - Řecké železnice
- 74 - SJ - Statens Järnvägar - Švédské dráhy (státní do roku 2001)
- 76 - NSB - Norges Statsbaner - Norské dráhy (státní do roku 1996)
- 78 - HŽ - Hrvatske Željeznice - Chorvatské
- 79 - SŽ - Slovenske železnice - Slovinské železnice
- 80 - DB - Deustsche Bahn - Německé dráhy
- 81 - ÖBB - Österreichische Bundesbahnen - Rakouské spolkové dráhy
- 83 - FS - Ferrovie dello Stato - Italské státní železnice
- 84 - NS - Nederlandse Spoorwegen - Nizozemské železnice
- 85 - SBB/CFF/FFS - Schweizerische Bundesbahnen - Švýcarské spolkové dráhy
- 86 - DSB - Danske statsbaner - Dánské státní dráhy
- 87 - SNCF - Société nationale des chemins de fer français - Francouzské národní železnice
- 88 - SNCB - Société Nationale des Chemins de fer Belges - Belgické národní železnice
- 94 - CP - Portugalské

- 5. číslice – je kontrolní, viz Wikipedie Značení lokomotiv
- Zbývajících sedm číslic je shodných s označováním z roku 1988, viz výše. Těchto sedm číslic národního značení je i na štítcích lokomotiv, pokud jsou použity. Dvanáctimístné číslo se uvádí obvykle na rámu vozidla.
Před tímto dvanáctimístným číslem se uvádí ještě země registrace a kód držitele vozidla VKM (Vehicle Keeper Marking) pomocí písmen, takže celé současné označení lokomotivy nebo motorových vozů a jednotek vypadá například takto:
CZ ČD 94 54 1 471 032-3 - nám již známý „ešus“, viz výše

.
Na závěr ještě několik vysvětlivek.
Trakce znamená buď způsob pohonu lokomotivy (parní, motorová, elektrická) nebo vlastní pojem pohonu, tažení (v našem případě tažení vlaku). V latině slovo "trahó" znamená táhnu. Podobně slovo "Extrakt" znamená výtažek, "extrakce" vytažení / vytržení (zubu), atd. Jistě také všichni znáte slovo traktor, jehož doslovný překlad do češtiny znamená "tahač". Nenechte se mýlit tím, že české slovo tahač má svůj vlastní význam (silniční vozidlo pro tahání přívěsů), zatímco traktor byl zkonstruován pro tahání zemědělské techniky. Ale jistě jste slyšeli také slovo lokotraktor (dříve používané slovo, které znamenalo motorovou posunovací lokomotivu).

Adhezní váha (hmotnost) je část hmotnosti hnacího vozidla, která připadá na hnané nápravy. Pokud má lokomotiva všechna dojkolí poháněná, je adhezní hmotnost rovná hmotnosti vozidla. Adheze znamená doslova přilnutí. Vždyť jistě víte, že anglické slovo "adhesive" znamená lepidlo. A při adhezi jde právě o to, jak hnací kola přilnou ke kolejnicím a neproklouznou. Přitom z fyziky víme, že třecí síla (nebo adheze) je přímo úměrná přítlačné síle. V našem případě je přítlačná síla přímo úměrná hmotnosti vozidla.

Váha (hmotnost) Dnes se používá pojem hmotnost (měří se v kilogramech) a znamená kolik hmoty dané tělěso má. Na rozdíl od toho pojem tíha, znamená gravitační sílu působící na těleso (v našem případě na lokomotivu( a měří se v Newtonech. Pro rozlišení síly a hmotnosti je to dobré. Při jiné gravitační kostantě (třeba na Marsu nebo na Měsíci), bude mít těleso se stejnou hmotností jinou tíhu. To je snad každému jasné. Jinak je ale potřeba si uvědomit, že množství hmoty se tak jako tak měří na váhách, které nezjišťují nic jiného než gravitační sílu. Čili, že hmotnost poměřujeme gravitační silou. Můžeme si to dovolilit, protože je na Zemi gravitace (gravitační konstanta) je s dostatečnou přesností stálá.
Více na tato témata najdete v samostatném článku Trakce a adheze.

Naše zdroje informací
Technické údaje a informace k jednotlivým lokomotivním řadám v dalších článcích čerpáme z těchto zdrojů:
[1] - Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD, J.Bek - Z.Bek, Corona, Praha 2000 - 2001
[2] - Web Wikipedie.
[3] - Web vlaky.net

A.T. 2013

Systém označování lokomotiv dle Kryšpína