***Co vše by měl znát a umět stavitel většího kolejiště

Na článku se zatím pracuje.

Pokud chcete samostatně stavět modelové kolejiště s několika většími stanicemi a chcete, aby bylo opravdu pěkně vymodelované a aby byly ve stanicích funkční návěstidla a přiměřená automatizace provozu podle skutečných vzorů, tak dříve nebo později zjistíte, jak náročný je to úkol. Především musíte mít dostatečné znalosti o skutečné železnici, kterou modelujete, jinak budete stavět něco, co neodpovídá skutečnosti a dělat podobné chyby při projektování vašeho kolejiště. Dále musíte být dobrý řemeslník (truhlář, zámečník, modelář), případně také elektronik a také aspoň trochu schopný programátor a ani to není všechno, jen mě teď honem nenapadá, co by měl člověk ještě všechno umět... Samozřejmě je vždy výhodou pracovat v kolektivu lidí, kde každý ovládá něco z výše uvedeného.

Chcete číst dál? Klikněte myší na název článku?

Projektování kolejiště
První na řadě je sehnat dostatečně velký prostor pro kolejiště, dále udělat dobrý projekt kolejiště do toho prostoru. To obnáší mít alespoň základní znalosti o železnici, zejména o správné poloze kolejí a výhybek ve stanicích, o druzích a správném rozmístění návěstidel a alespoň o základech návěstních předpisů, o pravidlech utváření krajiny kolem kolejí, tedy že z kolejiště musí někudy odtékat pomyslná voda. Musíme si uvědomit, že koleje se ve skutečnosti staví do krajiny, a ne krajina kolem kolejiště, jak mnohdy na některých výtvorech vidíme. Musíme vědět také něco o tvarech skal v přírodě, něco málo o mostech a tunelech, ale i o sortimentu navrhovaného kolejiva a také i o potřebných elektrických obvodech na kolejišti a řadu dalších věcí.
Vždy je výhodou, pokud máme dost prostoru na to, abychom mohli pracovat podle skutečné předlohy. Musíme si uvědomit, že stanice, lokomotivní depa a konečně i pouhé zastávky vyžadují značnou délku. Je trapné, když postavíme budovu velkého nádraží a na koleje před ní se nám vejde jen pouhý třívozový "rychlík". Přitom i takto krátký vlak vyžaduje užitečnou délku koleje 120 cm, tedy včetně výhybek okolo nejméně 250 cm, ale při větším počtu kolejí ještě podstatně více. Uvedené rozměry jsoupro velikost H0.
Při projektování bychom rovněž neměli zapomínat na ergonomii, tedy projektovat rozměry kolejiště takové, abychom na něj dosáhli a mohli na něm pohodlně pracovat. Práce na kolejišti totiž nekončí zprovozněním kolejí, musíme totiž potom domodelovat celou řadu detailů, což trvá obvykle (pokud poctivě pracujeme) třeba i několik let. Není dobré si uhnat hexnšůs od dlouhého předklonu nad kolejiště. Kolejiště by mělo mít rozumnou šířku a také rozumnou výšku nad podlahou. To vše bychom měli uvážit předem již při projektu kolejiště.
Stejně tak bychom měli již při projektování kolejiště počítat s potřebným nábytkem. Někde musíme mít uložené nářadí, materiál, ale i modely vozidel a řadu dalších věcí. Když se do tavby pustíte, zjistíte, že věcí stále přibývá a nikdy neubývá. Materiál na stavbu rámů kolejiště sice spotřebujete, ale místo něj musíte někam dát ty hotové rámy kolejiště. Potom vám ještě přibydou polystyrénové desky na stavbu kolejiště a celá řada dalších věcí. Budete potřebovat nábytek pro uložení modelových vozidel, stavebnic budov a mostů, pro elektro materiál, a pro nářadí nejen pro stavbu rámů kolejiště ale i pro jemnou modelářskou práci a pro práce elektro, pro barvy, laky a lepidla, atd. S tím vším bychom tedy měli počítat při projektu kolejiště i nábytku do místnosti, kde bude kolejiště umístěno. Pokud máte samostatnou místnost pro dílnu, tak je to o něco lepší, ale i tak budete nějaký nábytek v místnosti s kolejištěm potřebovat. Ne vše se hodí ukládat do dílny.
Dále musíme již při projektování navrhnout dělení kolejiště na dílčí rámy. Pokud projektujete rozměry kolejiště delší než 2 metry (maximálně 2,5 metru) je dělení na dílčí rámy nezbytné. Musíme si uvědomit, že kolejiště budete muset také někdy z místnosti dostat ven. Důvodů k vyklizení kolejiště z místnosti (třeba jen dočasné) je celá řada, např. malování, rekonstrukci oken, opravy topení, stěhování, apod. A to ani nemluvím o stěhování kolejiště na výstavy nebo na provozní setkání některého spolku modulové železnice.
Konkrétní řešení v našem KŽM v Hobby centru 4 v Praze na Pankráci je na přiložených fotografiích. Místnost nám přidělilo Hobby centrum, peníze postupně také. Ale nábytek na míru jsem postavil vlastníma rukama, viz fotografie. V roce 2020 se tento postup zopakoval, protože díky přístavbě pavilonu A jsme mohli rozšířit plochu naší pracovny na 75 m2, což je již slušná plocha, pro naši práci. A znovu jsem dělal nejdříve nábytek a teprve potom další části kolejiště.

Vlastní stavba kolejiště
Když stavíte rámy kolejiště, musíte odvést solidní a přesnou "truhlářskou" práci. Truhlářskou v uvozovkách, protože přesnost při spojování jednotlivých rámů musí být lepší než truhlářská, měla by být spíše strojařská, a to proto, že musíte vytvořit tak přesné spojení rámů kolejiště, aby i po opakované demontáži a montáži rámů k sobě železniční vozidla spolehlivě přejížděla z rámu na rám bez otřesů, které by mohly způsobit nejen vykolejení, ale i rozpojování spřáhel vlaků, což je pro nás obojí velmi důležité. Ke spojování rámů kolejiště používáme ocelová pouzdra a přesné čepy, které jsou do pouzder lícovány pro uložení suvné. Použití přesných pouzder a čepů odpadne, pokud se vám kolejiště vejde na jeden rám.
Samozřejmě musíte koleje položit (a přilepit) tak, aby na nich byly přímé koleje opravdu přímé, aby oblouky byly pěkně plynulé, aby na kolejích nebyly žádné zlomy ve směru (jak horizontální, tak vertikální). Jde o maximální spolehlivost v provozu. My máme cca 40 rámů kolejiště a bude jich ještě více. Je to proto, že máme poměrně velké kolejiště, ale i v případě, že budete mít jen dva rámy, musí být spojené dokonale a na spoijích musí koleje na sebe přesně navazovat. Během pokládky kolejí musíte zkoušet průjezdnost, aby se na hotovém kolejišti později nezjistily vady v průjezdnosti. Pokud snad zjistíte nějakou vadu, musíte ji hned opravit.
Teprve když máte hotovou pokládku kolejí, tak se můžete věnovat zapojení elektrické části, nejprve kolejových obvodů, potom ovládání stanic, obvykle v nějaké provizorní verzi, protože už chcete (nebo přímo potřebujete) na kolejišti jezdit. My jsme v našem KŽM přímo museli, a to kvůli našim svěřencům, kteří nemohli stále jezdit na zapůjčeném malém domácím kolejišti.
Když máte kolejiště konečně v provozu, začnete postupně modelovat jednotlivé části krajiny, zatravňujete kolejiště a štěrkujete koleje, stavíte opěrné a zárubní zdivo u kolejí, nebo skalní partie v zářezech tratí, atd. Je to trochu nepříjemné, protože si trochu (nebo spíše více) zašpiníte koleje, ale při obráceném postupu byste včas nevyzkoušeli koleje v provozu. Potom přijdou na řadu staniční budovy, skladiště, vodárny, stavědla, závorářská stanoviště i civilní budovy. S tím začnete upravovat cesty k budovám i pěšinky kolem dráhy, osazujete ve stanicích návěstidla, lampy, a tak dále... My navíc musíme naše svěřence v kroužcích nejprve naučit modelovat na cvičných pracích a pak je teprve můžeme pustit pracovat na kolejiště a to ještě pod naším dozorem. Ostatně i zkušení modeláři by měli nevyzkoušené postupy nejprve zkusit na nějaké cvičné práci, jak říkáme dioramatu. Diorama nemusíme modelovat do detailu celé, bude sloužit jen k ověření toho, kterého postupu. Detaily, jako zatravnění nemusíme dělat, pokud budeme zkoušet modelování vody s kamenitým břehem. Pokud ale voda má zatravněné břehy, budeme si muset ověřit navázání vody na zatravněný břeh. Je výhodné, když si na cvičné práci důkladně vyzkoušíte modelářské postupy, ale současně je potřeba, aby diorama bylo co nejmenší. Ušetříte na tom materiál i čas. Teprve, když jste s výsledkem cvičné práce spokojeni, můžete ji provést na kolejišti. My jsme takto zkoušeli stavbu skal u koleje, zaštěrkování kolejí, různé způsoby zatravnění a také vodu na kolejišti, atd. Vyzkoušením postupů tolik času neztratíte a před prací na kolejišti už víte, do čeho jdete.

Tohle všechno, co jsem vyjmenoval trvá nikoliv týdny nebo měsíce, ale spíše roky, zejména tehdy, pokud chodíte do práce kolejiště děláte jako svého koníčka.

Elektrické práce
Pokud se rozhodnete, že stavět kolejiště s digitálně řízeným pohybem lokomotiv, řeknete si, že je to vlastně lepší, že ušetříte na drátování kolejových obvodů, protože budete mít všechno přes digitál a z jednoho zdroje (boosteru), jak praví reklamy. Jenže postupem doby zjistíte, že to není pravda, protože musíte napájení rozdělit na několik částí. Ale na kolik? Postupem doby se začnou objevovat lokomotivy se zvukem a zjistíte, že ani samostatné napájení jednotlivých stanic nestačí. To dobře funguje jen u malých stanic, tak do čtyř nebo pěti staničních kolejí. Je to kvůli dobrému rozjištění jednotlivých obvodů. Do detailu to zde rozebírat nebudu, to jsem již dělal ve starších článcích zde na našem webu. Pak si uvědomíte, že devítikolejnou stanici (Světlá) budete muset předrátovat, což je nepříjemné. Pojmete to s nadhledem, protože přeci stavíte kolejiště na několik desítek let spolehlivého provozu. Celkem bude celé kolejiště se čtyřmi stanicemi napájené z asi 16 boosterů SPAX, které si sami postavíte, protože kdybyste měli boostery kupovat v obchodě, budou vás stát pětkrát tolik.

A jsme v současnosti, kdy po přístavbě pavilonu A (viz samostatný článek z léta 2020) stavíte zuřivě nové díly kolejiště (viz článek ze srpna až září 2020), zapojujete na nich kolejové obvody (viz článek z října až prosince 2020). A do toho všeho ještě koronavirus, který na vás funguje jako dvojsečná zbraň. Na jednu stranu vám umožňuje při zavření kroužků pracovat na kolejišti několik dnů v týdnu v jednom kuse, kdy nemusíte kvůli kroužkům uklízet rozdělanou práci, na druhou stranu vás zbaví většiny spolupracovníků, takže jste na většinu prací sami...

Ale ono to naštěstí není tak zlé. S výrobou spojovacích pouzder a čepů mi v létě pomohl můj kamarád ze studií (Václav Kubát), se stavbou nových dílů kolejiště trochu pomohl můj kolega vedoucí (Zdeněk Valter), on sice pracuje v Praze, ale je z Ústí n.L., takže při koronavirovém lock outu jsou naše setkání omezená na večery, kdy je přes den pracovně v Praze. Ale pomohl mi hodně na jaře, kdy jsme při koronavirovém lock downu společně stavěli boostery SPAX pro digitální trakční napájení signálem DCC. Nyní na podzim jich prvních osm kusů oživil a když je v Praze, tak pomůže i s dalšími věcmi.

Koronavirus by mi až tolik nevadil, zatím jsem se nenakazil. Ale podzimní otevření kroužků na tři týdny, předvánoční otevření na dva týdny, to mi přineslo hodně komplikací s tím, že předrátování kolejových obvodů stanice Světlá je práce zhruba na tři až čtyři měsíce, ale aspoň částečně se musí kvůli obnovení provozu kolejiště udělat. My jsme původně plánovali vydrátovat jen lokálku a pár kolejí ve Světlé, ale díky koronaviru jsme začali s kompletním předrátováním celé stanice Světlá včetně depa. Již máme udělané nové traťové díly Tr2-00, Tr2-01, i stávající díl Tr2-02, dále stávající staniční díl Sve-05, nový (vložený) díl Sve-04. Nyní pracujeme na dílu Sve-03. Kdybych věděl, že můžu pracovat v jednom kuse, bylo by to podstatně jednodušší.

Takže to je naše současná situace. Vyšší automatizaci stanice Svěltá (emulaci releovky programovatelným automatem) jsme museli odložit na neurčito, což mě velmi mrzí. Na druhou stranu děláme na hardweru veškerou přípravu právě pro tuto automatizaci. Ono něco automatizovat bez perfektně fungujícího hardware "vespod" řízení ani dost dobře nelze.

Nyní v rámci předrátování stanice Světlá děláme již také přípravu pro detekci obsazení jednotlivých staničních kolejí. Na konstrukci detekce se podílí Zdeněk. Já jsem obvody již před časem zkonstruoval (s proudovým transformátorem), odladil a vyzkoušel, ale nyní bude potřeba předělat desku plošných spojů (jejich zdroj a rozdělit desku na dílčí části kvůli univerzálnosti). Takže se bude muset znovu odladit, např. kvůli novému napájení z DC/DC měničů nebo kvůli tomu, že původní proudové transformátory již nejsou k sehnání a musíme použít a vyzkoušet jiný typ.

Když se vrátím k reklamní propagandě digitálu, tak se v plné nahotě ukazuje, že platí pro malá domácí kolejiště, ale u větších kolejišt vůbec není pravda, že můžete v digitálu napájet celé kolejiště z jednoho digitálního zdroje bez odělení jednotlivých kolejových obvodů. Je to kvůli spolehlivému selektivnímu jištění kolejových obvodů, aby se při každém zkratu na kolejích zdroje spolehlivě vypnuly. Mohlo by se vám snadno stát, že si při zkratu (např. na výhybce) spálíte (nebo vyhřejete) sběrače proudu z koleček uvnitř lokomotivy. Částečně s tím souvisí i detekce obsazení kolejí: Napájení stanice musíte rozdělit podle jednotlivých kolejí, nikoliv podle částí (rámů) stanice. Ale rozdělit je podle kolejí, a protáhnout spojovací vodiče devíti nebo dvanácti kolejí přes všechny hranice mezi částmi stanice je již hodně pracné. My jsme v našem projektu rozdělili celé naše kolejiště do cca 16 samostatných kolejových okruhů, kde každý okruh bude napájený ze svého boosteru SPAX jištěného na cca 2,5 A. Například devítikolejná stanice Světlá bude mít tři takové zdroje a přilehlé depo dva. A nyní máme již celou stanici Světlá (Sve04 a Sve-05) udělanou podle tohoto požadavku.

©A.T.; Článek vložen: 1.1.2020; poslední revize textu a fotografií .....