***387.0 - Mikádo

Typická rychlíková lokomotiva ČSD vyráběná v Plzeňské Škodovce v letech 1926-1937 v celkovém počtu 43 kusů. Uspořádání náprav 2'C1. Přezdívka Mikádo kvůli krátkému komínu a jeho podbě s tehdy módním účesem. S americkým označením lokomotivních pojezdů však tato přezdívka nemá nic společného.

Výkon lokomotivy přes 1500 kW, a adhezní hmotnost 52 tun předurčovala lokomotivu k vozbě rychlíků a spěšných vlaků. Parní stroj byl trojčitý, rám lokomotivy byl ze speciální vanadiové oceli. Na svou dobu vemi vydařená lokomotivní konstrukce, která svým výkonem a nízkou spotřebou předčila starší lokomotivy podobného nasazení (např. ve dvacátých létech ještě relativně mladou 375.0). Bez přehánění se dá říci že mikáda byla ve své době chloubou našich drah a především tzv. československé lokomotivní školy. Dobré vyvážení rotujících hmot umožnilo u některých strojů řady 387.0 dodatečné zvýšení maximální povolené rychlosti, u čtvrté výrobní série až na 120 km/h.

Provozně se jednalo o výkonné a spolehlivé lokomotivy. S ohledem na poměrně vysokou nápravovou hmotnost jezdily mikáda zpočátku jen po několika hlavních tratích, kam měly přechodnost. I když naše dráhy postupně únosnost železničního svršku zvyšovaly a tím se okruh možných tratí postupně rozšiřoval, přesto mikáda dlohodobě zajišťovala především vozbu rychlíků jen na hlavních tazích, tj. na ramenech Praha - Přerov - Bohumín, Praha - Bratislava, Praha - Cheb, Praha - Děčín.

Za provozu této lokomotivní řady došlo k řadě technických úprav a sjednocování jednotlivých výrobních sérií. Především došlo několikrát ke změnám trubkování kotle a tím i ke změně výhřevných ploch. Po roce 1945 dostaly mikáda (jako řada jiných lokomotiv ) místo původních měděných topenišť nová ocelová (a tím opět nové trubkování), dále šoupátka Trofimov a dvojitou dyšnu Kylchap. Mikáda byla nově vybavena také natřásacími rošty Houlson, ale k nasazení mechanického přikladače u této řady již nedošlo. Mikáda tak až do konce jezdila obykle se dvěma topiči. Maximální povolená rychlost pak byla nakonec sjednocena na 110 km/h. Těch úprav bylo jako u jiných lokomotivních řad postupně více, ale to bylo u ČSD obvyklé, jak se postupně zvyšovaly a sjednocovaly technické standardy vybavení lokomotiv (brzdové systémy, elektrické osvětlení a registrační rychloměry, atd.).

Po roce 1945, kdy se už konstruovaly a vyráběly modernější lokomotivy (zejména řady 475.1, 498.0 a 498.1) s větším výkonem a větší adhezní hmotností, význam řady 387.0 poněkud poklesl. Všechna depa si však tyto spolehlivé a výkonné lokomotivy nechávala ve službě co nejdéle. Vyřazování lokomotiv řady 387.0 z provozu tak nastalo teprve až s rozmachem elektrické trakce koncem šedesátých let. Poslední mikáda byla vyřazena z provozu v roce 1974.