***310.0 - Kafemlejnek

Řada 97 (později u ČSD 310.0) byla nejtypičtější lokomotivní řadou našich lokálek již od doby Rakousko-Uherska až do šedesátých let 20. století, kdy její provozní nasazení u ČSD končí. Díky svému vzhledu dostala přezdívku Kafemlejnek. Lokomotivy řady 310.0 měly uspořádání pojezdu C (bez běhounů), výkon cca 230 kW a adhezní hmotnost 28 tun.

Výroba lokomotiv řady 310 probíhala od roku 1878 do roku 1913 v různých rakouských lokomotivkách včetně PČM v Libni s tehdy ještě rakouským řadovým označením 97. Ostatně touto lokomotivní řadou byla v roce 1900 zahájena v PČM v Libni (později ČKD) výroba lokomotiv v českých zemích. První vyrobenou lokomotivou u nás se tak stala lokomotiva 97.182, která však po vzniku Československa a rozdělení rakouského vozidlového parku mezi nástupnické státy dojezdila bohužel v Rakousku. Celkem bylo vyrobeno nejméně 227 těchto strojů, pravděpodobně však o něco více, ale není k tomu dostatek dokladů. ČSD zdědily při svém vzniku celkem 131 kusů.

Tato lokomotivní řada byla od počátku konstruována pro místní trati a toto své poslání dlouhá léta výborně plnila i díky své jednoduchosti a spolehlivosti a na svou dobu malé spotřebě paliva. I trakční síla a výkon byly v té době pro lokálky postačující. Typická váha vlaků na lokálkách byla tehdy kolem 60 tun a méně. Nasazení kafemlejnků na lokálkách se po několik desetiletí neměnilo. Jen na těžší vlaky a sklonově náročnější trati se po roce 1900 začalo používat tehdy nově konstruovaných lokomotiv (např. řada 422.0), viz samostatný článek.

Až ve třicátých létech 20. století se začíná zkoušet nasazení motorových vozů, které se však více prosazují teprve až po druhé světové válce (v tomto případě jde zejména o řadu M131.1). Po roce 1945 pak začíná význam řady 310.0 postupně upadat. Kafemlejnky dojezdily na svých lokálkách, pak byly přesouvány na lehký posun ve stanicích a lokomotivních depech, kdy byla výhodou jejich malá délka. Některé stoje dojezdily ve vlečkovém provozu. Řada 310.0 u ČSD oficiálně skončila v roce 1968. To však bylo v době, kdy už motorová i elektrická trakce byly v plném rozmachu a kdy už končily podstatně mladší parní lokomotivy. Délka provozního nasazení kafemlejnků po dobu 90 let (resp. cca 70 let v traťové službě) je tedy více než úctyhodná.