2024 - 20xx - Stavba městských budov v Ledči

Tento projekt je během na dlouhou trať, který dosud není ani v polovině. Jedná se o stavbu modelů budov z ruky, což znamená, že na modely není k dispozici stavebnice a modelář si musí všechny díly každého domu vyrobit sám, případně i sehnat plány a fotografie budovy jako podklad pro stavbu. Navíc je městských budov v Ledči, které bychom chtěli umístit na kolejiště je asi 10 až 15, což je poměrně vysoký počet.
Po dokončení modelů drážních budov ve stanici Ledeč a jejich nainstalování do této stanice jsme se rozhodli, že na stavbě modelů městských domů v Ledči (v navazující části kolejiště) se bude podílet také také další generace kluků z našich kroužků. Tím jsme rozšířili okruh osob, které budou tyto modely stavět. O stavbě těchto modelů a o tom, co to všechno přineslo za problémy, pojednává tento článek.

Na modelech i na článku se dosud pracuje...

Chcete-li číst dále, klikněte myší na nadpis tohoto článku...

Abychom našim chlapcům usnadnili práci, zajel jsem do Ledče nad Sázavou a pořídil jsem všechny dostupné fotografie domů, které bychom mohli chtít stavět. Měl jsem při tom problém nafotit některé domy ze všech stran, protože u rodinných domků se s fotoaparátem nedostanete do zahrad, takže některé snímky nám chybí. To by nemuselo až tolik vadit, protože když je dům ve skutečnosti zastíněn zelení v zahradě, bude tak stát i na modelu. Proto přesné rozmístění oken a dveří do zahrad nemusí být až tolik důležité. Navíc nám pomohli tatínci našich chlapců, kterým se pár snímků podařilo doplnit. V úsilí vytvořit podklady pro stavbu domů podle skutečnosti z ruky mi nejvíce pomohl Vojta Chalupa, který pomocí katastrální a ortofotomapy mapy vytvořil půdorys každé budovy i s kótami skutečných rozměrů. Všechny takto získané podklady jsem soustředil v květnu 2024 ve zvláštním článku:
https://kzm-praha4.cz/technicke-podklady-pro-stavbu-budov-v-Ledci

I když jsme nesehnali plány budov, půdorysy z katastru a fotografie každé budovy z různých stran jsou pro vytvoření modelu dostatečné. Pro zvládnutí stavby budovy z ruky podle jejího půdorysu a fotografií je potřeba umět přepočítat rozměry budovy z plánu na model podle měřítka. Pochopitelně ne všechny rozměry půdorysu jsou kótované. Dále je potřeba zvládnout přepočítat rozměry oken, dveří a dalších detailů z fotografií. Je to podobnost obrazců (tedy vlastně podobnost trojúhelníků), ze které podle přímé úměry přepočítáváme rozměry modelu.

Velmi palčivým problémem je ovšem katastrofální neznalost matematiky téměř všech současných žáků sedmé až deváté třídy základních škol. A říkám to na základě své zkušenosti s našimi členy našich kroužků pro začátečníky. Někteří si ani nejsou schopni zapamatovat (případně zapsat) zadání jakékoliv úlohy. Ono ani nejde o matematiku v pravém slova smyslu, oni jsou to vlastně jen kupecké počty, především je potřeba umět zvládnout přímou úměru, práci s měřítkem modelu, případně procenta. To je látka šesté až sedmé třídy základní školy. Když osmáci a deváťáci neumějí tyto jednoduché výpočty, je na pováženou, že mají zálibu v technickém oboru, jako je železničním modelářství. Pokud půjdou studovat technickou školu, budou muset stále jen počítat. Základní škola jim k tomu měla dát potřebný aparát, který střední škola ještě dále rozvine. Jak to chtějí na střední škole zvládnout, když dnes neumějí vypočítat praktické příklady na obyčejnou přímou úměru, je mi záhadou. Je mi divné, že na kluky nedohlédnou rodiče průběžně během základní školy. Že by se spokojili s tím, že nebudou mít jejich synové maturitu kvůli matematice? To nechápu.

O něco lepší situace je v kroužcích pokročilých, kde modely budov z ruky vyrábíme. Chlapci poměrně dobře zvládají stavbu budov ze stavebnic, dokonce by si dokázali sami vyřezat otvory pro okna a dveře ve kartonových stěnách budovy pro stavbu z ruky, ale nakreslit plány budovy podle skutečnosti v měřítku modelu je i u některých pokročilých nad jejich síly. Proto nám stavba městských budov v Ledči příliš nejde. Chtěli jsme chlapce podpořit tím, že bychom jim vytiskli okna a dveře podle jejich výkresů. V pár případech se to skutečně podařilo, ale jinak se chlapci utekli k tomu, že si nechají od Michala Plzáka (letošního maturanta) nakreslit v programu Fusion plány celých budov pro 3D tisk. To samozřejmě Michalovi zabírá spoustu času, a tak stále jen na počítači kreslí.

Mě se na tomto postupu nelíbí, že Michal v kroužku jen kreslí, zatímco hoši, kteří by měli kreslit plány, nemají co dělat, resp. koukají Michalovi přes rameno do počítače. Jen dva hoši nakreslili plány a udělali skelet budovy z papírového kartonu, resp. se o to pokusili, ostatní čekají, až jim to někdo nakreslí. Naopak výhodou tohoto postupu je to, že lze budovu a její části kdykoliv znovu vytisknout. Také doufám, že se tito chlapci přiučí kreslení na počítači. Chápu, že stavba budov z ruky je na hranici možností kluků na základní škole. Ale myslím si, že by to mohli při troše poctivé snahy zvládnout. Pro příští školní rok se musím zamyslet, co všechno ještě jim musíme strčit pod nos, aby se lépe chytli. Není to ani tak problém zručnosti, jako hlavy. A myšlení, jak známo, bolí...

Současný stav těchto prací vidíte na přiložených fotografiích.